Seznámení s dílem J. Lorbera
Jak se dozvídáme z Leitnerova životopisu, začala Lorberova duchovní písařská činnost 15.3. 1840 dílem
Domácnost Boží
Po několika úvodních kapitolách pojednává toto třísvazkové dílo o hlavních otázkách všeho náboženského myšlení: Bytosti Boží, pratvorby duchovního světa, vzniku hmotné světové tvorby, stvoření lidského rodu a pradějin lidstva až k velké územní katastrofě, k potopě. Forma projevu je už v této jakož i v téměř všech Lorberových spisech nevědecky zaměřené pojednání, ale spíše poutavé, živé líčení života, podávající nejhlubší poučení o všech otázkách bytí zde i na onom světě. Neporovnatelně důrazným způsobem je tak duši podána bytost Boha a jeho duchovní a hmotné tvorby a v dějinách pralidství předloženo zrcadlo našeho lidského bytí jakož i ukázaná cesta, po které můžeme z lidské nedokonalosti dospět k blaženému dokončení.
Z úvodních kapitol
Tak mluvil Pán ke mně a ve mně (Lorber) pro každého a je to pravé, věrné a jisté: Kdo chce se Mnou mluvit, ať přijde ke Mně a vložím mu odpověď do jeho srdce. Ale jen čistí, jejichž srdce je plné pokory, mají slyšet tón Mého hlasu. A kdo mně dává přednost před celým světem, Mě miluje jako něžná nevěsta svého ženicha, s tím chci kráčet ruku v ruce. Ten mě uzří jako bratr jiného bratra a jak jsem ho Já viděl už od věčnosti, než ještě byl. Nemocným ale řekni ať se ve své nemoci nermoutí, ale vážně se na Mě obrátí a Mně zcela důvěřují. Potěším je a proud nejdrahocennějšího balzámu se vlije do jejich srdce a nevysychající pramen věčného života se v nich stane zjevný. Uzdraví se a budou občerstveni jako tráva po dešti s bouří.
Těm, kdo Mě hledají, řekni: Jsem ten pravý Všude a Nikde. Všude jsem, kde Mě milují a Má přikázání zachovávají, ale Nikde, kde se ke Mně modlí a mě uctívají. Což není láska víc než modlitba, a zachovávání přikázání víc než uctívání? V pravdě, vpravdě ti pravím: Kdo Mě miluje, ten se ke Mně modlí v duchu, a kdo zachovává Má přikázání, ten Mě vpravdě uctívá.
Ale Má přikázání nemůže zachovávat nikdo než jen ten, kdo Mě miluje. Kdo Mě miluje, nemá již žádné přikázání, než jen to, že miluje Mě a Mé živé slovo, které je pravým věčným životem.
Řekni všem, kteří mě hledají, že jsem stále doma, nikdy nevycházím, a že jsem neurčil jen určité hodiny a doby, ve kterých mohou přijít ke Mně jako ke králům země a všem velkým ve světě. Tedy ne jen o sabatu nebo o svátcích, ale každou minutu je Mi milující srdce příjemné. Ani uprostřed noci jsem před nikým nezavřel dveře. Kdykoli tedy zaklepete, řeknu "Vstup".>>
Velké evangelium Janovo
Toto ohromné dílo, které představuje souhrn a korunu Nového zjevení, se smí označit vedle Bible jako nejvýznamnější pramen poznání v celém světovém písemnictví. Přijímáme v něm podle Janova zaslíbení v kap. 14,26 biblického evangelia, zevrubné a hluboce založené líčení všeho toho, co Ježíš ve třech letech Svého pozemského učitelského úřadu mluvil a činil. Jistě není pochyb o tom, že Ježíš - Božství v člověku - jako učitel a probuditel mnohých tisíců, kteří se ze všech národů a stavů kolem Něho shromažďovali, mnohem více učil a činil, než v evangeliích Bible bylo předáno potomstvu.
Výslovně je to vyjádřeno v biblickém Janově evangeliu v kap. 21,25, kde se praví: "Je ještě mnoho jiného, co Ježíš učinil; kdyby se mělo všechno dopodrobna vypsat, myslím, že by celý svět neměl dost místa pro knihy o tom napsané." O tom, co Ježíš zjevil Svému zralému užšímu kruhu učedníků o Bohu, tvorbě a cestě spásy, mohl dát Svému ještě nezralému okolí a potomstvu jen pochopitelnou a životně důležitou část ve zjednodušeném učení o víře a životě, a to z důvodu jejich nedostatečné síly chápavosti. Teprve po dvou tisíciletích odpovídalo výchovnému plánu Božství, podle zaslíbení v Janovi v kap. 14,26, odhalit dnešnímu a budoucímu lidstvu ve všeobecně přístupném zjevení Jakobem Lorberem vše to Ježíšem zjevené užšímu kruhu učedníků znovu, a to nejhlubším a nejobsáhlejším způsobem odhalit. Že toho je teď zapotřebí, musí přece každý myslící člověk pociťovat, uzná-li, jak lidstvo i přes velké rozšíření starých biblických spisů v dnešní době zmatkem názorů víry, kleslo do nejhlubší nevíry a největší bídy materialismu, a z ní by bez zjevné Boží pomoci a zásahu nebylo možné zachránění.
Ve Velkém evangeliu Janově se všechny základní otázky života zjevujícím se duchem Božím vyjasňují. Pravda, jež je v jádru ve spisech Bible rovněž podána, je v Lorberově evangeliu rozvinuta jako ve strom s korunou do široka sahající, v kvetoucí život. Mocným, pronikavým důrazem se odhaluje víra, "která se uplatňuje láskou" (Gal. 5,6) jako jediná, v Kristu platná, pravá cesta spásy. Toto "učení lásky" se zdůvodňuje a vysvětluje nejvýš jasným, jednotným a důsledným zachováváním dvojího přikázání lásky, k Bohu a bližnímu, jako základní zákon všeho života, který poznáváme a uznáváme v tvůrčí říši Boží.>>
Dětství a mládí Ježíšovo
Čí srdce by nezatoužilo dovědět se víc o zázračném životě Spasitele, než co nabízejí biblické spisy!? Jak rádi bychom se také dověděli o zrání a rozvoji této jedinečné božsko-lidské duši! - V dávných časech, na počátku života v křesťanských obcích, bylo takové vylíčení dětství a dozrávajícího Ježíšova mládí v takzvaném "Evangelium Jacobi minoris", v Evangeliu Jakubově. Toto vylíčení, zaznamenané bratrem Pána, bylo už v prvním a druhém století v oběhu v obcích na východě i na západě. Zdá se, že je znal mučedník Justin (zemřel r. 166), a Origines je uvádí jmenovitě (Kurtz, Kirchengeschichte, sv. I., 29, Z.4). - Když theologické školy a patriarchové z Alexandrie a Říma rozhodovali ve 4. století po Kristu o kanonických, tj. pro církev použitelných spisech, bylo toto, tehdy už velmi znetvořené Jakubovo Evangelium označeno za "nejistého původu" (apokryf), a nebylo přijato do počtu svatých spisů - rozhodnutí, jež postihlo na mnoho století také Janovo Zjevení, dopis Jakubův a různé jiné části dnešního Nového Zákona. - Názory křesťanstva na Jakubovo Evangelium potom kolísaly až do nejnovější doby. Jako s pravým se s ním setkáme např. v takzvané Berlenburské Bibli, jež však zná pochopitelně jen zlomky starého Evangelia. Spis ostatně upadal stále více v zapomnění a konečně - až na uvedené zlomky - docela vymizel z paměti.
Tak tomu bylo s důstojnou zprávou o dětství Pána, až jednoho dne, 22. července 1843, přijal mystik a věštec Jakob Lorber ve Štýrském Hradci, prostřednictvím hlasu božího Ducha, který v něm promlouval, zprávu, že ono ztracené Evangelium Jakubovo "od doby, kdy Josef u sebe přijal Marii", mu bude vyjeveno, aby mohlo být lidstvu opět předáno. "Jakub", bylo mu dále řečeno, "syn Josefův, toto všechno vypsal; ale během času bylo vše tak znetvořeno, že nebylo možno připustit, aby to bylo jako autentické pojato do Písma. Já ti však chci pravé Jakubovo Evangelium předat, ale pouze od doby, kdy Josef u sebe přijal Marii; Jakub totiž sepsal také životopis Marie od jejího narození, a také Josefa."
A tak přijímal vyvolený prostředník a posel nebeského světla hlasem Ducha ve svém srdci 299 kapitol obsahující, nádherné vylíčení narození a dětství Ježíše tak vroucí, vznešené krásy a síly, že žádné citlivé srdce nemůže zneuznat božský původ a pravdivost tohoto vzácného literárního díla. Před našima očima se odvíjí vývoj a zrání dítěte Ježíše pod ochranou Marie v domě pěstouna Josefa, při útěku do Egypta a potom opět doma v Nazaretu. Prožíváme první zázračné působení a sebepoznání božího Ducha v Děťátku a přijímáme s radostným úžasem netušené poznávání svatého tajemství osobnosti Ježíše. Je nám prokázána oblažující milost rozpoznat v "Synovi" "Otce" a současně v Ježíšovi sjednoceného "Otce, Syna a Ducha Svatého".>>
Tři dny v chrámě
V Písmu svatém čteme u Lukáše, že dvanáctiletý Ježíš seděl tři dny v chrámě mezi učiteli, naslouchal jim a vyptával se. (Luk. 2,47) "Všichni, kteří ho slyšeli, divili se rozumnosti jeho odpovědí."
V celé Izraeli byl zvyk, posílat děti, které dovršily dvanáctý rok, do Jeruzaléma, kde se jich v chrámě vyptávali starší, farizeové a znalci Písma, co až dosud poznaly z učení o Bohu a prorocích. Nedovídáme se však, o čem malý Ježíš hovořil. Od oněch dob krouží myšlenky mnohých kolem otázky, co se tehdy přihodilo. V tomto útlém svazku se můžeme dovědět, co se vlastně, během tří dní, v chrámě událo.>>