K novému roku
(Přijato Janou Ladnerová 1. ledna 1879)
Mé milé děti, nově nastoupený rok stojí nyní před vašima očima a jdete mu vstříc s velkou starostí, poněvadž víc než mnozí jiní lidé, jste ovlivňováni tím, co se před vámi děje v duchovním pohybu. Přijímejte tato tušení jako velkou milost, které jste účastni, abyste se mohli držet připraveni, až přijdu. K Mému zjevení je totiž nutná silná bdělost, poněvadž je to duchovní, které je poznatelné jen ze svého působení, ale ne osobním představováním.
Až se toto bude všeobecně konat, je vaše časové počítání příliš krátké. Avšak pro vás, jako duchovně vzdělané děti, to má nepatrnou cenu. Vy máte totiž právě tak jako Já, působit duchovně a duchovně být se Mnou ve styku. Vaše působení má svědčit, že ve vás vládne Boží Duch, jen tak se můžete stávat stále podobnější Mému obrazu.
Čím víc se snažíte žít a působit v Mém jménu, tím víc síly a příležitosti vám budu dávat - dokazovat vaši Boží sílu ve vás i u vašich bližních.
Proto, když nyní cítíte, že je tu doba, kdy začínám zaujímat Svou říši, tu pozdvihněte plně odvahu a radostnost - stále víc mě následovat. Snášejte trpělivě, co vám ukládám. Beze zbraní nemůžete bojovat, a právě vám jako výzbroj mají sloužit břemena, která vás utlačují. Svým bližním nepředvídejte a tím je neznepokojujte, nýbrž se tiše držte a modlete se za všechny, o nichž slyšíte, že je potkala těžká navštívení.
Poznávejte v tom volání lásky od Svého Otce, a pak můžete svým bližním říkat, že nechci jako Soudce trestat, nýbrž jako Otec Své děti tím zachraňovat od věčné zkázy. Pak vám chci i přicházející rok, jako Otec, připovědět Svou pomoc duchovně, budete-li i vy pojímat Mou správu duchovně, a s důvěrou a vírou budete připraveni přijímat, co vám budu posílat.
Ó, dětičky, zůstávejte u Mne, schyluje se totiž k večeru a den se sklání. Amen.
(ze spisu Otcovy dopisy)
Vánoce aneb posvátná noc
(Přijato Bohumírem Mayerhoferem v Terstu 13. prosince 1870)
Zakrátko budete světit svátek narození aneb svátek na památku toho, kdy jsem na vaší zemi pro vás a pro celý svět duchů započal klást poslední kámen budovy světa, a tak jsem její hmotné i duchovní trvání na věky zajistil; neboť před Mým sestoupením na tuto zemi, zůstávala ve světě duchů vždy ještě velká, nepřekročitelná propast, která zabraňovala jakémukoli dalšímu přikročení a přiblížení ke Mně.
Už při stvoření prvního člověka země, bylo toto Mé přiblížení zřejmé, neboť už tehdy bylo rozhodnuto, že právě vy, obyvatelé této malé planety, máte být určeni k těm největším posláním.
Tehdy a také později, kdykoli jsem Se objevil na zemi, 
byl Můj příchod vždy jen podmíněný; neboť chtěli-li se lidé ke Mně přiblížit, aby se stali Mými dětmi, museli se sami co nejvíce přičinit; a také ostatním živoucím bytostem všech zemí a sluncí byla cesta ke Mně ne-li odříznuta, tedy velmi ztížena. Už za dob Adamových přišel jsem na zemi, učil a vedl jsem lidi; leč po pádu prvního, zůstala jim a jejich potomkům vždy mezera; mohli se sice ke Mně přiblížit, výše se povznést, ale k tomu, k čemu jsem chtěl Své někdejší děti vychovat, k tomu se povznést nemohly; mohly se stát všichni velkými duchy, ale nikdy ne »Mými dětmi«. - Když pak se přiblížil čas, ve kterém tu byl už také národ, jenž měl jednu víru a jedno náboženství, které co nejvíce odpovídalo Mé nauce, určené pro všechny duchy a všechny světy, tehdy byl také učiněn z Mé strany krok poslední a největší. Já, Tvůrce všeho světa, snížil jsem Se, jak dalece to duchu, ba co více, Mému duchu bylo možno, abych dal příklad všem duchům, a vedle toho jim také ukázal hranici, jak daleko též oni musejí jít, chtějí-li se stát Mými dětmi.
Já Jsem Se snížil, přioděl se oděvem pozemského člověka, a začínaje Dítětem, prodělal jsem celý pozemský život se všemi jeho osudy, a Svou smrtí jsem korunoval Své vlastní dílo pokory a znázornění vlastní mravní pravdy, neboť jsem zvolal ke všem duchům v celém tvůrčím prostoru: »Kdo se chce státi Mým dítětem, musí se umět tak pokořit, jako jsem to učinil Já Sám, musí sebe sama tak zapřít a své vášně a žádosti musí dovést tak ovládnout, jako jsem to nyní Já, jako příklad, všem ukázal!«
Toto poslední období celkové stavby Své tvorby, jsem započal tedy Já Sám Svým viditelným zrozením, a dokončil anebo uzavřel je Svým vzkříšením a návratem do Své říše.
Prvou část anebo počátek, budete opět co nejdříve světit, a to pod jménem »Vánoce«. Ano, tato noc byla nejenom pro vás na této malé zemi, nýbrž i pro všechny duchy, až k největšímu serafovi a cherubovi, nocí posvátnou; neboť oni všichni upírali zraky k této temné zemi, očekávajíc události, které se tam odehrají; neboť to co přijde, jasně nepředvídali, věděli jen, že Já, jejich Pán a Tvůrce, tam vykonám největší akt Své lásky a milosti, abych jim odklidil z cesty poslední překážky, aby Se Mně mohli vždy víc a víc přiblížit; neboť až potud zůstávali totiž tím, k čemu jsem je byl prvotně stvořil.
Mým vrozením do lidského tvaru, byla ukázána cesta pokroku všem ostatním duchům, neboť jen právě tímto vrozením a poutí lidskou drahou života na zemi, bylo a jest všem umožněno, aby jako děti přišli ke Mně blíže. Ve všech ostatních poměrech jsem Já vůči duchům, jen jejich, ač předobrým, »Velkým Duchem«; ale jinak nic.
Nevyslovitelná úcta udržovala všechny daleko ode Mě, a to právě ty, kteří Mně stáli nejblíže a mohli »tváří v tvář« Mou všemohoucnost zřít; právě oni, více nežli všichni ostatní, chápali velkou propast, která je dělila ode Mě. Cherubíni a serafíni byli sice shromážděni kolem Mého trůnu, plnili němě a úctyplně Mé rozkazy; všude bylo to největší uctívání; ale nebylo lásky, nebylo důvěry, nýbrž jen úžas nad Mou moudrostí a mocí, naproti jejich zdrcující bezmocnosti a jejich podvázané vůli.
Tu tedy nadešel poslední krok; Já jsem nechtěl být despotou, nechtěl jsem bezpodmínečnou poslušnost, chtěl jsem, aby Moji tvorové jasně a bez ostychu zřeli svému původci do tváře, nechtěl jsem ministry a němé sluhy anebo slepé vykonavatele Svých přání a zákonů; chtěl jsem jako věčně milující Otec jen děti! Děti, které by se bez překážející jim bázně a ostychu odvažovaly vrhnout na Má ňadra, aby milujíce Mě, učily se pohlížet Mně do očí, a aby přede Mnou, jako nekonečnou Bytostí, neměly ostychu, nýbrž aby pro Mě, jako Otce, měly jen lásku!
Abych jim ukázal cestu, jak toho lze dosáhnout, ukázal jsem jim na malou, temnou Zemi a řekl: »Moji milí tvorové! Abych vás vykoupil od nátlaku, který vám ukládá Má nekonečná tvůrčí moc, pohleďte; tamto na onom nepatrném zrnku prachu, jenž obíhá malé slunce, tam vám chci dát i Já, Největší v tvorbě, příklad pokoření; chci Se zrodit mezi oněmi malými tvory malé země, chci tam snášet veškeré nedostatky nedospělého dítěte, jak jsem je tam zavedl; chci ve věku chlapeckém a jinošském zapřít veškerou Svou moc, prodělat pro vás nepatrnou, pro Mne však dlouhou dobu pokoření; chci tam jako zralý muž zvěstovat Svou nauku pro veškeré tvory této malé země, jakož i pro veškeré světy a dokonce, slyšte a žasněte, chci Se právě k vůli této nauce jedním národem této země, potupně dát usmrtit, a to vše proto, abyste viděli a pochopili, že každý, kdo se chce stát skutečně Mým dítětem, musí rovněž tuto školu prodělat.
Každý duch, který si chce činit nárok být Mým dítětem, musí se vzdát své moci, své velikosti a i všeho toho, co miluje a co ode Mě jako milost přijal, všeho toho musí být s to se vzdát; musí, podobně jako Já Sám, Pán nekonečnosti, vám ukáži, dovést se až do posledního atomu svého duchovního já pokořit, a jen ten, kdo Mně vše takovým způsobem vrátí, jen ten se stane Mým dítětem a bude v Mé říši vším! To jsou stupně, po nichž vy všichni musíte kráčet, bez nichž není žádný další pokrok možný!«
Právě proto tehdy vše, jak vám Moje dějiny vypráví, v důsledku velikého významu této události při Mém zrození, se vše ztišilo; stály tehdy miliony užaslých andělů nad nepomyslitelným jim příkladem, že Já jsem přišel na svět jako nedospělý chlapeček, a to za takových ubohých, ano žalostných poměrů; ano i celá zvířecí příroda vaší zeměkoule se ztišila a nevěděla, co se zde děje; jen tušila událost veliké důležitosti, nemohouc pochopit, co to vlastně znamená.
Tak tedy ona noc, kdy Jsem sestoupil ze Svého, žádné bytosti dosažitelného trůnu, přioděl jsem Se nepatrnou formou tvora a vstoupil současným lidem viditelně do světa, ona noc byla nocí posvátnou, neboť byla to noc, kdy jsem Svou tvorbu posvětil a uvolnil jí pouta, která ji dosud vázala.
Oslavujte ji, Mé děti, jako noc, kdy právě spatřil největší den tento svět, kdy Já, světlo vesmíru, jsem k vám, nedospělým bytostem, přišel jako Děťátko, kdy jsem z milionů světů vyvolil tento temný kout Své velké tvorby, abych právě tam, kde toho nikdo nikdy nemohl tušit, dal vykonat největší vítězství Své moci na Sobě Samém.
Tuto noc oslavujete vánočním stromkem, ověšeným světélky a dárky pro děti, to jest pro nevinné bytosti. Také když jsem Já byl zrozen, třpytily se miliony sluncí, jako světla na velkém stromě tvorby nekonečnosti, a také Já jsem tam pověsil pro nevinné, ještě sebe nevědomé duchy celého vesmíru, dar duchovní svobody, jenž podle individuality každého ducha, mohl být mnohonásobně různý.
Oné noci jsem Se dal zrodit jako lidské dítě, a tím jsem oné noci zpečetil též vbrzku nastávající zrození aneb znovuzrození nezměrné říše duchů. Dal jsem se zajmout do pout pozemských, abych všechny své duchovní tvorby osvobodil od duchovního útlaku.
Považte tedy, Mé milé děti, že v oné noci stal jsem Se i Já dítětem, podle zdání nedospělým dítětem, a odevzdal jsem Se zcela, milující péči matce Svého těla.
Tímto prvým aktem, jsem také vás, kteří už neoslavujete tento den jako nedospělé děti, osvobodil od duchovních pout, která vás od pádu prvého člověka držela v zajetí, a otevřel jsem vám dráhu, abyste se mohli stát zcela Mými dětmi; ovšem jen za podobných podmínek, za jakých jsem Se Já Sám stal Dítětem, to jest zřeknutím se veškerých světských výhod a popřením veškerých žádostí a vášní. Odřeknutí toho, co bylo náhradou dáno duchům ostatních světů, jako šťastné stavy atd., muselo být hlavní podmínkou též pro vás.
Jako podobenství zasazujete ve své světnici stromek, mladou jedli, a ověšujete ji světly a dary; i Já jsem vám zasadil strom, strom života Svých božských pravd. Jedlové chvojí má místo listí samé jehličí aneb hroty, jimiž ve světle a vzduchu nasává elektřinu a proměňuje ji ve své já. I Můj strom života má vesměs sací ústrojí, jimiž chce do sebe vsát celou říši duchů a veškeré živoucí bytosti, ano chce i hrubou hmotu přeměnit v duchovno, ve svou vlastní ušlechtilost.
Na vánočním stromě leskne se na sta mnohobarevných světélek a visí dary pro nevinné dětské duše, které jed života do sebe ještě nenasály a svá přání nad tento zbožný obyčej nezvýšily. Též na Mém stromě života, jenž zároveň také celou tvorbu proniká a duchovně objímá, lesknou se miliony sluncí; a přemnohé jsou duchovní dary, jež jsem vyhradil těm, kteří též, podobně jako děti, dávají přednost radostem Mým, před radostmi světskými; neboť právě zde zní na pravém místě úsloví: »Nebudete-li jako děti, nevejdete do říše Mé!«
Ano, jako děti, které se těší z osvětleného stromu, anebo jedlového chvojí a jeho darů, jako děti, jimž onoho večera je světem, ano jejich celým světem, osvětlená světnice, takovými máte se stávat i vy; prostou, dětskou myslí máte přijímat Mou nauku, v Mých darech a v Mých obdarováních máte nacházet náhradu za všechno světské; pak také Mé někdejší narození v posvátné noci, nabude pro vás zvláštní ceny; stanete se, jakožto děťátka vykoupeni, sami opět dětmi, a to dětmi Svého nebeského Otce, který kdysi jako »Syn člověka« dokonal akt vykoupení a razil cestu k Svému srdci vám i všem duchům celého stvoření!
Vezměte si tato slova dobře k srdci! Tentýž, který kdysi o tomto pamětním dni, kdy toto čtete, ležel nedospělý jako Děťátko v jeslích, tentýž přijde brzy opět jako muž a bude od vás žádat podobné zrození, jako bylo zrození Jeho, vrození do říše duchů! Tehdy tam ležel jako Děťátko a nyní k vám promlouvá jako váš Otec, když vás byl právě onou posvátnou nocí posvětil na Své vlastní děti! Amen, Amen, Amen!
(ze spisu Vánoce)